1 3 5  7

Pýthagorovo přecházení od jednoho ke druhému dosvědčuje i Xenofanés v elegii, která začíná takto:           Nyní však přejdu k jiné řeči, ukáži cestu. O něm samotném pak říká, že se to s ním má takto:           Když jednou procházel kolem týraného štěněte,              měl nad ním lítost a pronesl tento výrok:           „Ustaň a už je netluč, vždyť je to duše muže, přítele,              kterou jsem rozpoznal, slyše, jak zazněla."

Díogenés Laertios VIII, 1, 36