Odpovědi na anketní otázky

hermetického občasníku Kyllénské rozhledy

Jak byste se chtěl představit?
Narodil jsem se v Brně, protože ve směru na Jihlavu byl tehdá už na podzim na silnici sníh. Vyrůstal jsem ve mlejně na samotě, tam, kde je teď dno přehrady, ze které bere chladící vodu dukovanská atomka. Odjakživa se špatně srovnávám s vesnicemi a malými městy, potřebuju samotu nebo velkoměsto. Mlejn byl od bolševika čerstvě zavřenej a žilo se tam ve zvláštní směsi zbylého luxusu a krajní nouze, zachraňované okolní přírodou. Na chleba vždycky nebylo, ale ve sklepě byly naložený houby, srnec a hojnost jablečné kořalky; bývalá služka chodila i v zimě bosá, udila štiky a učila mě znát souhvězdí. Bábička měla lidové kalendáře z 20. let a dědoušek různé přístroje, hlavně destilační aparát a dalekohled. V tom spočívá základ mého vzdělání. Jsem ovšem samouk v mnohém - a dávám tomu přednost před solidním poučením. V šestnácti jsem zanechal pokusů o výrobu atomové pumy, když jsem si spočetl, jak dlouho by trvalo obohacování kritického množství roztoku uranylsulfátu elektrolýzou v dolní mlejnici (smolinec měl dědoušek ve sklepě). Vrhnul jsem se na astronomickou fotografii a současně na theologii. V příručce vědeckého ateismu jsem se dozvěděl o „tomismu"; tak jsem si půjčil Sumu, byl z ní paf a snažil se ji mít za pravdu samu. Pak jsem si místo fyziky vybral theologii, bohužel tehdy v Litoměřicích. Když jsem se rozkoukal, tak jsem vsadil na „podzemí" a namířil do Krakowa, ale byly s tím pak maléry s bolševikem. Vykašlal jsem se na tomismus, nechal se vyhodit ze školy a podniknul jakousi cestu zpátky: Augustinus, Platón, Hérakleitos; tak co 10 let o jednu etapu, jenom ten Hérakleitos mně bere už 20 let. Usadil jsem se v Praze, oženil se (mám dvě dcery, jednu velkou a jednu divokou) a vedl život zvrhlého intelektuála. K tomu patří domácí přednášky, texty v šuplíku atd. Když to prasklo, tak jsem začal učit na UK a současně dodělával poslední ročník filosofie taky oficiálním způsobem. Ve škole jsem potkal skvělý lidi, nejvíc mezi pokročilejšíma studentama. Konečně jsem taky mohl na Jih a na Východ. Západ mě neláká. Politicky mu sice fandím, ale jsem tam za pobudu a vandráka - a oni to tam dovedou dát člověku sežrat (v tom je Západ bohužel podobný Rusku). Dál si dělám svoje a moc se nestarám o to, co si o tom kdo myslí.
Byrokratické údaje přikládám v úředním životopisu a v bibliografii (nejvíc si zakládám na knížce Filosofie žívé přírody). Objektivní údaje:
Výška a hmotnost: 185 cm, 65 kg;
Optimální provozní teplota 30 C, tolerovatelný rozsah 24 až 45 C (při pohybu 18 až 42 C).
100 km ujdu za 17 hodin; alergický na asertivní osoby, klimatizaci, auta, motorky, uniformy a veřejné mínění.

Baví vás vaše práce? Co děláte a čím se vlastně živíte?
Většinou jo. A když zapomenu na úřadování, výkaznictví, zákony a směrnice, tak přímo hodně. Pak ovšem zákonitě přijde malér, ale to nevadí. Mně vadí spíš ta glorifikace pracovitosti a efektivity, která se pěstuje už tisíc let. Nemyslím, že by se člověk měl jenom flákat, ale ten kult práce je nejhorší výmysl středověku, který nová doba ještě rozdmýchala až k „efektivitě". Já nehodlám být efektivní a to, co dělám, dělám buď z vnitřní nutnosti nebo pro radost. Podle vnějších okolností se pak buď živím něčím jiným (za bolševika jako noční hlídač, programátor, topič) - nebo se pokouším uživit částí toho, co dělám, jako třeba teď. Dělám toho celkem dost: Hérakleita (korektura komentářů), skenuju archiv fotek z Řecka a dělám databázi ke srovnávací religionistice, bádám přirozenost a osud a cosi o tom píšu atd., ale ještě tak nejefektivněji postupujou ty obrázky. Vždycky, když chci spáchat něco efektivně akademického, tak z toho vzejde něco jinačího, co se mi líbí víc, ale co pro školu néni - třeba ta „Obrana želvy", která vznikla místo Úvodu do filosofie. Ještě tak nejakademičtěj vyšla ta Řeč Hérakleitovy řeči. A živím se tím, že učím filosofii a religionistiku na dvou fakultách, vždycky jsem na jedný z nich základním úvazkem a na druhý zadarmo nebo na vedlejšek (jako zrovna teď). Součtem těch příjmů se člověk může dostat až kousek nad průměrný plat v Čechách, takže se tím živit dá (na filosofii se jenom profesoři před penzí blíží k 15 tisícům hrubýho). Důležitější ovšem je (i když peníze jsou při práci už na druhým místě), že v tom zaměstnání člověk potkává lidi, který ho k něčemu inspirujou, a občas i takový, od kterejch se má co dozvědět. Před pár lety jsem měl pokušení taky k organizační práci ve škole, ale naštěstí pro mě k tomu nebyly podmínky. Teď ale už zase dělám jenom to, co se mi líbí, ať si tomu říká, kdo chce, co chce.

Ke kterému filosofickému směru se hlásíte?
K žádnýmu. Z různých ismusů se mi dělá špatně. Snáším ještě tak platonismus, aspoň jako dokonalý komunikační prostředek a zdroj obrovskejch nápadů, i když jeho základ, to jest sucharský intelektuální optimismus, nesdílím. Rozumný ale je, asi až moc. Ono asi není náhodou, že to je jeden z mála ismusů, kterýmu se tak říkalo už ve staré době - a ne až při osvíceneckém a pozdějším školometném vymýšlení veškera ismusů (skloňuji podle vzoru socialismus, kapitalismus nebo funus). Taky mi je blízký stoický způsob myšlení (Chrýsippův, ne římských řečníků a moralistů), ale ne v jednotlivých názorech, teda bez nutnosti a bez sebevraždění. Mám iracionální slabost pro církevního autora Klémenta Alexandrijského a pro některé gnóstiky, zvlášť Basileida a Valentina. O Hérakleitovi snad nemusím mluvit, to je jasný, i když to taky není recept pro vždycky. Naštěstí už ve staré době bylo dost jasný, že se na tom nedá stavět žádná věda, ale „jenom" obrovská inspirace. Z českých filosofických autorů si nejvíc vážím Pavla Kouby a Miroslava Petříčka (i když teď můžu vypadat vlezdořitně, anžto první je jeden z mých šéfů a druhý exkolega podšéf - a ostatním se omlouvám, leč nezavděčí se člověk všem).
Není vůbec jisté, jestli se to, co mě zajímá, dá nazvat filosofie. Takhle svoje úsilí pojmenoval Platón, ale začlo se to pak užívat i šírej, ale stejně spíš školně. Mně zajímá cosi, co je někde mezi náboženstvím a vědou, nebo mezi uměním a filosofií. Možná by se tomu dalo říkat filosofie, když se tak říká i Hérakleitovu dílu, i když je to asi něco jinačího. Vlastně proto jsem se ocitnul jak na Přírodovědě, tak na religionistice, i když nejsem ani vědec, ani religionista (tedy odtažitý zkoumatel a znalec cizího náboženství).

Jste člověk náboženský?
To podle toho, čemu tak říkáte. Ano, pokud tím myslíte snahu nekašlat na všechno, tedy latinské religio jako opak k neglegere - nebo pokud tím myslíte vztah ke všemu, co je větší než já, teda né v metrech nebo v korunách, ale ve smyslu řeckého slova sebas: vnímání a respektování souvislostí světa a spletitosti příběhů. Nevěřím tomu, že by inspirace náboženská, myšlenková nebo třeba umělecká byly různé inspirace. Je to tatáž životodárnost, co dává sílu skálám, stromům, zvířatům, lidem i některým jejich výtvorům. Zrovna tak nesdílím obecné novověké přesvědčení, že by člověk byl tvůrcem všech hodnot. To spíš některé pěkné věci, vztahy nebo myšlenky se dostávají na svět i skrzevá lidi. Já ale víc než lidi a zvířata vnímám hvězdy, skály, vodu, stromy a kytky.

Hlásíte se k některé církvi nebo hermetické společnosti?
Upozorňuju vás, že v novověku je náboženství věcí soukromou, takže už ani předchozí otázka nebyla politicky korektní. Teď už byste se mohli ptát třeba taky na rasový nebo třídní původ, nebo bůhví na co. Ale já nejsem tak úplně v novověku a náboženství patří k mé profesi, takže přeci jenom odpovím. Hlásím se k některým vrstvám řeckého náboženství, ke křesťanské zvěsti v některých jejích církevních i gnóstických podobách (výčet je pouze chronologický) a k leccčemus dalšímu, co ani nemá moc jméno. Dobře vím, že racionálně ani právně to dohromady nejde a nejde, ale nemůžu si pomoct. Navíc ještě porušuju akademickou slušnost nezaujatosti, když právě tahle dvě náboženství učím.
Pokud máte na mysli konkrétní instituce, tak já moc nedám na žádné instituce. V tomhle případě ale poctivě přiznám církev katolickou se všemi jejími možnostmi i maléry, k tomu zvláštní slabost pro luterány a hlavně pro zbožné ateisty, kteří ovšem nemají žádné instituce.
Hermetickým a podobným společnostem se vyhýbám jakožto institucím, i když mám v těchhle kruzích dost přátel. Navíc jsem si kdysi dal privátní přikázání: „Nové církve nezaložíš" (je jich už dost a tajuplných spolků taky). A taky mi přijde být rozumná tradiční církevní moudrost: „Aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu uchovati ráčil." To řecké náboženství má zase tu výhodu, že nikdy centrální instituci nemělo a že je navíc už dávno údajně „mrtvé", takže si je člověk může mnohem snadněji „subjektivně reinterpretovat" (jak mi někteří nadávají) než třeba věrouku katolické církve. Ale pro všechny případy jsem si kdysi dal ještě jedno přikázání: „Misie neučiníš." Hravě je ovšem malinko porušuju v Hermově složce stránek fysis.cz.
O reálném náboženství dnešní doby mám určité mínění, které jsem jinde zkusil vyjádřit. 

Věříte v posmrtný život nebo v převtělování?
A na intimní míry se taky ještě budete ptát? Ale co! Jo. Vyberte si z toho, co chcete. Ale pozor, jen tak mě nenachytáte! Vím, že jako křesťan to první, a to v hodně silným smyslu slova; jako ctitel řeckých bohů buď to první ve slabším smyslu slova - nebo občas to druhé. Ale za důležitější považuju ještě něco jiného. Totiž to, proč se vlastně o těchhle věcech asi opravdu nemá moc nadbytečně mluvit. Ono se to totiž strašlivě snadno skoro hned zvrhne. Je pak jedno, jestli v zásvětnictví bigotního katolicismu nebo v zahledění do minulých a budoucích životů - nebo v cynickou skepsi. Jsem přesvědčen, že víra ve věčný život předpokládá vědění o tom, že o něm nic rozumnýho nevíme; jinak se stane zásvětní pojišťovnou. Dál taky, že snad každá stará reinkarnační nauka má za cíl vymanění z kruhu minulého i budoucího, jinak by se stala rochněním v „minulých životech" nebo rouhavým odkládáním života „na příště". A taky, že každé mínění o smrtelnosti má být kompenzováno věděním o nevědění ničeho z toho.
Za těchto okolností je vlastně trochu vedlejší, který ze zděděných obrazů se pro vyjádření použije: Jestli ten, co působí křesťansky, nebo ten, co působí orficky až východňársky - anebo ten, co může vypadat ateisticky. To není nejistota nebo slabost víry, ale jistota nepolapitelné otevřenosti, která nás přesahuje. Nevěřím, že by láska nebo poznání mohly zanikat opravdicky; ale taky vím, jak křehké obojí může být a jak může proměňovat své podoby. Právě v té křehkosti všeho podstatného vidím jistotu - a né v solidnosti nauk nebo dokonce důkazů. Jak to říkal starej Mácha: "Miluji růže, protože vadnou". - Podrobněji viz Splav! (Sobotecký pravidelný lehce avantgardní věstník!) 4.7.2001.

Jste vegetarián nebo abstinent?
Ne! Často mě ale lidi za vegetariána mají, protože maso v podobě severských a zápaďáckých kuchyní je pro mě většinou nepoživatelné. Abych si ozkoušel, že to není jenom změkčilá mlsnost, tak jsem v útlém mládí zkusil pozřít vedle sebe kousek řízku a živou žížalu. Výsledek byl dobře srovnatelný: v krajní nouzi by se to jíst dalo. Ještě horší je, když si o mně někdo myslí, že důvody jsou zdravotní, a nabídne mi kuře nebo rybu. Vůbec se v těchto zeměpisných šířkách a délkách málo koření a mastí, poslední dobou navíc bohužel nesladí. Bere mě vztek, když mám platit za nesladkou vodu nebo „sirup" a jíst nemastný a nekořeněný jídlo v porci pro askety. Standa Komárek má asi pravdu, že k poživatelnosti jídla je potřeba tisíc let kultury, k dobrému jídlu dva a k lahůdkám tři. (Naštěstí se při převratech většinou dobří kuchaři nemordujou.) Jsem hrozně mlsnej, vyhovuje tomu třeba šiš kebap Urfa nebo glyko (za rozumný peníze k dostání tak 2 až 4 tisíce km na jihovýchod).
Abstinentů je mi líto ještě víc než vegetariánů. V Čechách je ovšem mlsný člověk polovičním abstinentem z donucení, pokud není pivař nebo milionář. Při svý mlsnosti a platu tady těžko hledám víno nutně potřebné k lidskému životu. Kbybych byl milionář, tak bych se možná upil těžkým jižním červeným a pravým koňakem nebo armaňakem. Pokud myslíte ostatní drogové závislosti, tak se doznávám k nikotinu, teinu, kofeinu a teobrominu - vše pouze v přirozených podobách startek bez filtru, sypacího čaje, pražského standardního kafe (s lógrem!) a čokolády (nejraději „krmné", to jest levné a hodně). Rozumný nic z toho néni, ale dobrý jo. Pokud myslíte další drogy, tak ty jsem nikdy ani ze srandy neochutnal. Důvod není mravní, právní nebo zdravotní, ale ten, že konstitucí mysli i bez toho připomínám feťáka lehkejch drog nebo psychedelik (spolehlivě mě za něj mají dealeři a protidrogové jednotky), takže by to se mnou ošklivě zametlo. Navíc je to volba určitého typu kultury, typu myšlení, vnímání, estetiky. Jsem pro víno!

Můžete něco říci o sexu a erotice?
Proč? Ne že by to nebylo moc zajímavé téma, ale proč bych o tom měl zrovna teď mluvit? Předpokládám totiž, že byste chtěli, abych mluvil o sobě. Jenže já jsem už dost mluvil o soukromí, když to bylo zdůvodněné profesí, takže basta!
No, čím jiným by svět vůbec držel pohromadě a běžel furt dokola? V čem by nám bylo božství blíž? Před pár generacema se o tom mluvit skoro nesmělo, teď  se zase nemluví skoro o ničem jiným, ale hlavně se o tom mluví většnou hovadně, takže basta!

Kterou politickou stranu byste nyní volil? Jste pro vstup do EU?
Nejradši žádnou, protože mě zčásti ... a zčásti mi jsou všechny šuma fuk. Jenže tím bych nepřímo podpořil ty nejzvrhlejší, takže bych asi k volbám šel a z nouze dal hlas něčemu ze Čtyřky. Vono se to v politice celý zvrhlo tak, že se v ní uplatní jenom strany a v nich divný lidi. Horší je, že ty strany lákají voliče na způsob reklamy, to jest na jejich nižší pudy, jako třeba na slavné „osobnosti", sociální „jistoty" a podobné zhůvěřilosti. A proti tomu hledají jejich protivníci spíš skandály a strašáky než argumenty. Celý je to o moci, slávě, penězích a známostech. No, ale tak to přece na světě chodí (viz Hérakleitos B 104) a pořád je to tisíckrát lepší než bolševik. Přece jenom se volněji žije s darebákama v rukavičkách než s jednoduchými násilníky.
Chtěl bych vidět, kdo by se hlásil ke „straně" s rozumným a ne populistickým programem, a kolik hlasů by ve volbách dostala. Protože nerad využívám známostí z dávných let s lidmi později slavnými, tak jsem jako experiment oslovil několik politiků, které soukromě neznám, s návrhem „Konkurs na zatím 1 hlas v příštích volbách". Pokus se plně zdařil, neboť zůstalo naprosté ticho.
EU? Pro! Ale se stejným nadšením jako hlas Čtyřce. Mám na to podobenství: Když budu mít bohatého souseda a chudého souseda, tak to nic neříká o tom, se kterým z nich se mám kamarádit. Běžné hovado se ovšem přitulí k tomu bohatšímu, i když by kvůli tomu mělo být slouhou. Jenže když ten chudší soused je současně větší vydřiduch než ten bohatší, když je vandal a mám s ním moc špatný zkušenosti, tak musím s tím bohatším nějak vycházet.

Jaké jsou vaše zájmy mimo profesi?
Díky tomu, že neodděluju profesi a to, co všechno dělám, tak vlastně žádné. Nicméně je dost věcí, které se ve škole nevejdou do mé oborové a žánrové škatulky. Takže: Mimo obor docela rád fotografuju, dívám se na oblohu, pěstuju kytky, vandruju a přiznám se i k perverzní zálibě v krocení vzpurných a co nejlevněji vystavěných počítadel. Mimo akademický žánr píšu texty, které mají blízko k filosofickým. Kdybych měl kdy, tak bych se praktičtěji věnoval alchymickým a astrologickým výzkumům, abych nezůstával jenom u hermetické filosofie stejnojmenného řeckého kurpusu. Teď jsem asi zděsil genůmvěrné scientisty, ale nemusejí se ničeho obávat - nemám pokdy (asi jako s tím obohacováním uranu z mladické nerozvážnosti) a Corpus hermeticum se dá traktovat i akademicky, alespoň tak činí mnozí učenci.
Jako výraz abundance mých zájmů mimo akademickou sféru jsem si pořídil taky doménu fysis.cz, ale současně chci i ji dát taky do služeb školní práce. Prolíná se to v těch obrázkách ke starému náboženství a databázi k nim; to by do školy patřilo, ale škola na to nemá peníze ani čas.

Můžete nám dát nějakou svoji fotku?
Jasně, ale nepolekejte se. Spoušť mačkal jeden z význačných akademických učenců ve stavu náboženského vytržení, naštěstí to mělo osvitový automat.

Jak byste se chtěl představit?
Baví vás vaše práce? Co děláte a čím se vlastně živíte?
Ke kterému filosofickému směru se hlásíte?
Jste člověk náboženský?
Hlásíte se k některé církvi nebo hermetické společnosti?
Věříte v posmrtný život nebo v převtělování?
Jste vegetarián nebo abstinent?
Můžete něco říci o sexu a erotice?
Kterou politickou stranu byste nyní volil? Jste pro vstup do EU?
Jaké jsou vaše zájmy mimo profesi?
Můžete nám dát nějakou svoji fotku?

Zpátky na moji osobní stránku Cojsem zač
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz