1   3   5 7    9 11

Vůči řeči platné vždy nechápaví jsou lidé, jak předtím než ji slyšeli, tak poté, co uslyší prvně.   Ačkoliv se všechno děje podle této řeči, podobají se nezkušeným, když zakoušejí taková slova i díla, jak je já vykládám, když každé rozlišuji podle přirozenosti a ukazuji, jak se to s nimi má.   Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí, tak jako zapomínají, co činí, když spí.

Sextos Empeirikos, Adversus mathematicos VII, 132 = A 16 (1-11)
Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 9, 1 (1-9)
Aristotelés, Rhetorica III, 1407 b 16-17 (1-2)
Kléméns Alex., Stromata V, 111, 7 (1-3)
Eusebios, Praeparatio evangelica XIII, 13, 39 (1-2)

Verze překladu s vazbou „vždy" k „řeči":

1     Tuto řeč, která je vždy platná (př. verze: jsoucí, pravdivá), lidé nechápou...
 

Verze překladu s vazbou „vždy" k „nechápavým lidem":

1     Vůči platné (př. verze: jsoucí, pravdivé) řeči jsou lidé vždy nechápající...
 

Verze překladu s jiným doplněním v závěru (Conche):

        Ostatním lidem však uniká, co činí, když bdí,
11    tak jako jim uniká, co zapomínají, když spí.

Neboť rozčlenit Hérakleitovy věty je obtížný úkol, poněvadž bývá nejasno, k čemu něco náleží, zda k tomu, co následuje, či k tomu, co předchází. Tak např. hned na začátku jeho spisu, kde praví:
„Vůči řeči platné vždy nechápaví jsou lidé."
Je totiž nejasno, k čemu se vztahuje slůvko „vždy" a jak ‹ patří větu › členit.

Aristotelés, Rhetorica III, 5, 1407 b 14-18 = A 4
(Rétorika, upravený př. Antonína Kříže, Praha, Laichter 1948, str. 197)