Z Alkimových Čtyřech knih Amyntovi:

B 1 prae = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum III, 9-10

[Platón] mnoho přijal též od Epicharma, autora komedií. Převzal většinu [jeho myšlenek], jak tvrdí Alkimos v Knihách věnovaných Amyntovi. Ty jsou čtyři a v první z nich říká:

Ukazuje se, že i Platón vyslovuje mnoho z myšlenek Epicharmových. Stačí se podívat. Platón tvrdí, že smyslový jev nikdy nemá žádné trvání, ani co do kvality, ani co do kvantity, nýbrž ustavičně proudí a proměňuje se. (10) Právě tak by všechno, z čeho by někdo odňal počet, už nebylo stejné ani vůbec nějaké, ani by nemělo kvantitu ani kvalitu. Tomu všemu totiž přísluší neustálé vznikání, nikdy však jsoucnost. Myslí je však nazíráno to, čeho neubývá ani nepřibývá. Taková je totiž povaha všeho věčného, která zůstává stejná a vždy táž. A vskutku i Epicharmos zřetelně vypovídá o smyslových jevech i o tom, co je nazíráno myslí: (B 1).

B 1 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum III, 10

        A: Bohové však byli vždy, nikdy nechyběli,
            přítomné věci jsou stále stejné díky těm, které jsou vždy.
        B: Říká se však, že Chaos se zrodil jako první z bohů.
        A: Jakže? Vždyť by neměl z čeho, ba ani do čeho by první šel.
        B: Není tedy žádné první? A: Ba ani druhé, u Dia,
            aspoň ne z těch věcí, o kterých teď mluvíme, avšak vždy bylo toto.

A [jinde říká]: (B 2).

B 2 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum III, 10-13

        A: Chce-li někdo počet lichý nebo zase sudý
(11)      přiložit nebo ubrat z velké hromady,
            zdá se nám být ještě počet týž? B: To věru ne!
        A: ani tehdy, kdyby kdo chtěl k loketní míře přidat
            nebo ubrat jakoukoliv velikost z té, kterou dřív měla;
            byla by to ještě původní míra? - B: Nebyla. - A: Nyní takto pohleď
            i na lidi: Vždyť jeden roste, zatímco jiný hyne,
            proměňují se všichni po veškeren čas.
            Co se však proměňuje na způsob přirozenosti, to netrvá v témže stavu,
            avšak je jiné než to, čím bylo dříve.
            Také ty a já jsme byli jiní včera a jiní dnes,
            a opět jiní zítra a nikdy tíž, a to ze stejného důvodu.

(12) Dále Alkimos píše i toto:

Mudrci tvrdí, že duše vnímá jak prostřednictvím těla, třeba když slyšíme nebo vidíme, tak i bez užití těla, když sama uvažuje na svůj způsob, aniž by použila tělo. Všechno, co jest, je tedy buď vnímatelné [smysly] nebo zase nazírané myslí. Proto také Platón řekl, že ti, kdo touží nahlédnout principy veškerenstva, musí nejprve rozlišit ideje samy o sobě, jako podobnost, jednost, mnohost, kvantitu a klid i pohyb; dále že musí předpokládat krásu, dobro a spravedlnost i další takové ideje samy o sobě; posléze musí nahlédnout, které z idejí jsou ve vzájemném vztahu, třeba vědění, velikost nebo moc - a musí si uvědomit, že vše, co je nám dostupné, je homonymní vůči idejím díky své účasti na nich. O něčem říkáme, že je to spravedlivé, díky účasti toho na spravedlnosti; o něčem, že je to krásné, díky účasti na kráse. Každá z idejí je pak pokaždé jedna, věčná, myšlená a nedotčená vnímatelnými věcmi. Proto také Platón říká (Parmenidés 132d), že ideje jsou svou povahou jakoby vzory, že vše ostatní je jejich zobrazením, takže se jim podobá. (13) Teď se tedy podívejme, jak Epicharmos mluví o dobru a idejích takto: (B 3).

B 2 /2 = Cfr.: Plútarchos, De communibus notitiis adversus Stoicos 44; 1083a

Řeč o růstu je přece už starodávná; vždyť Chrýsippos tvrdí, že ji vynašel Epicharmos.

B 2 /3 = Plútarchos, De sera numinis vindicta 15; 559a

B 2 /4 = Anonym. In Platon. Theaetetus 71, 26 (secundum Hérakleitos B 126b)

B 3 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum III, 14-15

(14)  A: Je hra na flétnu nějaká věc? B: Zajisté, že je.
        A: Člověk je tedy hrou na flétnu? B: Kdepak!
        A: A co hráč na flétnu? Čím se ti zdá, že je?
            Člověkem - nebo snad ne? B: Určitě ano. A: Nemyslíš tedy,
            že tak tomu je i pokud jde o dobro?
            I dobro je věc sama o sobě? A ten,
            kdo tu věc zná, se už stává dobrým.
            Tak jako je hráčem na flétnu přece ten, kdo se na flétnu naučil hrát;
            kdo se naučil tanec, je tanečníkem; kdo tkalcovství, tkalcem;
            a podobně ten, kdo umí, cokoliv tě napadne,
            není uměním, nýbrž umělcem.

(15) ve svém výkladu o idejích Platón říká (Faidón 96b): Je-li paměť, jsou ideje ve věcech, protože paměť předpokládá něco, co je v klidu a co trvá; nic jiného než ideje však netrvá. „Jakým způsobem by se totiž", říká, „by se živé bytosti mohly udržet, kdyby nebyly ve styku s ideou [druhovým určením] a kdyby k tomu přirozeně neobdržely mysl? Pamatují si přece (viz Parmenidés 129) podobnost [s původem] i potravu, která je pro ně, čímž se ukazuje, že všem živým bytostem je vrozeno nahlížení podobnosti. Proto také chápou příbuzné živé bytosti. Takto je to u Epicharma: (B 4).

B 4 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum III, 16

(16)  Eumaie, to moudré je (všude) krom jediného (druhu),
        vždyť co žije, vše má důmysl.
        Všimni si třeba, chceš-li, v rodu drůbeže kvočnu:
        nikdy nerodí živé potomky,
        ale sedí na vejcích a tak jim dává život.
        Tuto moudrost však zná přirozenost, samotná ji má,
        neboť se ji naučila sama od sebe!

A dále: (B 5).

B 5 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum III, 16 -17

        Nic divného, že takto mluvíme
        a že se sami sobě líbíme a myslíme si,
        že jsme krásní. Vždyť i psovi se nejkrásnějším
        jeví pes, vůl volovi,
        pro osla je nejkrásnější osel, právě tak prase praseti.

(17) Toto a další Alkimos uvádí ve čtyřech knihách a poznamenává, jaký prospěch měl z Epicharma Platón. Že si však i sám Epicharmos byl své moudrosti dobře vědom. Lze poznat i z těchto veršů, v nichž předpovídá horlivého následovníka: (B 6).

B 6 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum III, 17

        Jak myslím, totiž co se domnívám? Zcela jistě to vím,
        že na tyto mé řeči ještě bude pamatováno!
        Ten, kdo je vezme, je svlékne z metra, které nyní mají,
        a dá jim roucho nachové, s pestrými krásnými řečmi,
        sám neporazitelný, snadno porazí jiné.

B 7 = Eustratios, In Aristotelis ethica Nicomachea III, 7; p. 155, 10 Heylb.

Věrohodná naučení:

B 8 = Stobaios, Anthologium IV, 31, 30 (Menandrou, 537 Kock; cfr. B 53)

B 9 = Plútarchos, Consolatio ad Apollonium 15; 110a (cfr. B 48)

B 10 = Kléméns Alexandrijský, Stromata IV, 45

                      Co že je přirozenost lidí? Měchy nafouknuté!

B 11 = Sextos Empeirikos, Adversus mathematicos I, 273

B 12 = Plútarchos, De Alexandri magni fortuna aut virtute II, 3; 336b (cfr. De fortuna 98c; cfr. Xenofanés B 24)

Jak říká Epicharmos:

                       Mysl vidí a mysl slyší, smysly jsou slepé a hluché.

... Vždyť smyslové vjemy se zdají mít sobě vlastní možnosti, avšak mysl pomáhá, mysl krášlí, mysl je vítězící, vládnoucí a kralující, zatímco ostatní je slepé a hluché, stahuje k neoduševnělému, tíží a zahanbuje ty, kterým chybí zdatnost...

B 13 = Polybios, Historiae XVIII, 40, 4
 

B 14 = Aristotelés, Metaphysica XIII, 9; 1086a16

Těžko však mluvit náležitě na základě nenáležitých [předpokladů a principů], jak říká Epicharmos. Sotva se totiž něco vysloví, hned se to ukáže jako nenáležité.
 

B 15 = Aristotelés, Metaphysica IV, 5; 1010a5 (= Xenofanés A 15)

To co říkají [Empedoklés a podobní] je pravdě podobné, avšak pravda to není. Mluvit o nich takto je náležitější než to, co řekl Epicharmos o Xenofanovi.
 

B 16 = Athénaios, Deipnosophistae VII, 308c

B 17 = Stobaios, Anthologium III, 37, 18 H.

                      Povaha pro lidi dobrý daimón, pro některé však i špatný.

B 18 = Anecd. Boiss. I, 125

                      Nejlepší výbava na cestu je pro smrtelníky zbožný způsob života.

B 19 = Aristotelés, Rhetorica II, 21; 1394b13

        Být zdravý je totiž pro člověka nejlepší, aspoň jak se nám zdá.

B 20 = Aristotelés, Rhetorica II, 21; 1394b25

                      Po lidsku má člověk myslit, ne tak jako bohové.

(Doslovně: "Je třeba, aby smrtelník myslel jakožto smrtelný, ne jako nesmrtelní [bohové].")

B 20a = Aristotelés, Rhetorica III, 9; 1410b3

Jsou však i nesprávné antitheze, jako například ve verši Epicharmově:

                      Často byl jsem v jejich domě, častokrát jsem u nich byl.

B 21 = Cicero, Ad Qu. fr. III, 1, 23

B 22 = Kléméns Alexandrijský, Stromata IV, 167,2

Obdivuji jasnost těchto Epicharmových slov:

                      Kdo má přirozeně zbožnou mysl, nezakusí nic zlého ani
                      po smrti, duch setrvává nahoře na nebi.

B 23 = Kléméns Alexandrijský, Stromata V, 100,6

Tak Epicharmos, který byl pýthagorejec, říká:

                       Božskému nic neunikne, to musíš vědět;
                       je očitým svědkem všeho, bohu nic není nemožné.

B 24 = Kléméns Alexandrijský, Stromata VI, 13,3

                      Uvažuj, jak je čas života, který máš, dlouhý - a jak je krátký.

B 25 = Kléméns Alexandrijský, Stromata VI, 21,5

                      Zkáza je dcera záruky, záruka je dcerou škody.

B 26 = Kléméns Alexandrijský, Stromata VII, 27,5

                       Pokud máš čistou mysl, je čisté celé tělo.

B 27 = Lucius Annaeus Cornutus, De natura deorum, p. 18 Lang (Cornuti theologiae Graecae compendium)

B 28 = Lucius Annaeus Cornutus, De natura deorum, p. 18 Lang

B 29 = Gellius I, 15, 15

B 30 = Pseudo-Platón, Axiochos 366c

                       Ruka ruku myje,
                       něco dej a něco dostaneš.

B 31 = Plútarchos, Popl. 15 (pros ton astron)

B 32 = Plútarchos, De aud. poet. 4; p. 21e

B 33 = Stobaios, Anthologium III, 29, 54 H.

B 34 = Stobaios, Anthologium III, 38, 21 H.

B 35 = Stobaios, Anthologium IV, 23, 37 H.

B 36 = Xenofón, Memorabilia II, 1, 20

Dosvědčuje to i Epicharmos v tomto verši:

                       Za všechno dobré platíme bohům mnohou námahou.

A na jiném místě říká: (B 37).

B 37 = Xenofón, Memorabilia II, 1, 20

        Nesnaž se mít život rozmařilý, abys jej neměl tvrdý.

B 38 = Stobaios, Anthologium II, 15, 7

B 39 = Stobaios, Anthologium II, 15, 18

B 40 = Stobaios, Anthologium II, 31, 25

B 41 = Stobaios, Anthologium III, 1, 10 H.

        Moudrý muž nemá litovat minulého, nýbrž předvídat.

B 42 = Stobaios, Anthologium III, 20, 8 H.

B 43 = Stobaios, Anthologium III, 20, 9 H.

B 44 = Stobaios, Anthologium III, 20, 10 H.

B 44a = Ostrakon 12319 (Wilamowitz Berl. Sitz. Ber. 1918; 742, 1.2 )

B 45 = Anthol. Mahaff. (Flinders Petrie Pap. I, t. 3)

B 46 = Filón Alex., Quaest. in Gen. IV, 203; p. 406 Auch.

Epicharmos Enni:

B 47 = Cicero, Ac. II, 16, 51

B 48 = Prisc. I, 341 H. (mentis = mens; cfr. B 9)

B 49 = Varro, De re r. I, 4, 1

B 50 = Varro, De lingua latina V, 10, 59

Proto Epicharmos o lidské mysli říká:

                        Je ohněm vzatým ze Slunce.

B 50a = Varro, De lingua latina V, 10, 59-60

Totéž o Slunci:

                        Slunce je celé z mysli.

Jako šťávy náleží studené zemi, jak jsem ukázal výše. (60) Po jejich spojení ze sebe voda a země všechno zrodily, protože skrze ně příroda (...).

B 51 = Varro, De lingua latina V, 10, 60

                        Mísí teplo s chladem a sucho s vlhkem.

B 52 = Varro, De lingua latina V, 10, 64

Proto prý Ops mater znamená Terra mater. Neboť ona:
                        zrodila lid všech zemí a znovu si jej bere zpět.
                        Ta, která dává potravu,
jak praví Ennius.

B 52a = Varro, De lingua latina V, 10, 59

B 53 = Varro, De lingua latina V, 10, 64

Je Cererou, protože dává plody. Neboť podle starých autorů to, co je nyní G se psalo jako C. Titíž bohové Nebe a Země jsou Jupiterem a Junonou.

                       Ten, o němž hovořím, je Jupiter, jehož Řekové nazývají
                       vzduch. Je větrem a mraky, a poté deštěm.
                       Z deště se stává chladem, a poté znovu větrem a vzduchem.
                       Jupiter je tím vším, o čem mluvím,
                       neboť podporuje lidi, města a všechny živé tvory.

B 54 = Varro, De lingua latina V, 10, 68

Enniův Epicharmus [nazývá Měsíc] Proserpinou, neboť bývá pod zemí. Je zván Proserpinou, protože se jako had hned pohybuje daleko napravo a hned zase nalevo.

Věrohodné pravidlo:

B 55 = Tertullianus, De anima 46 (p. 377, 8 Wiss.)

Chrýsogonova Ústava:

(Za autora Pseudo-Epicharmovy Ústavy považoval Chrysogona už Aristoxenos,

viz Athénaios, Deipnosofistae XIV,59; III,434,9-12 Kaibel.)

B 56 = Kléméns Alexandrijský, Stromata V, 118,1

Komik Epicharmos ve své Ústavě jasně mluví o Logu:
                       Lidský život potřebuje úsudek (logismos) a počítání (arithmos);
                       žijeme díky počítání a úsudku, to nás smrtelné zachraňuje.

B 57 = Kléméns Alexandrijský, Stromata V, 118,2-3

Pak výslovně uvádí:
                       Rozum (logos) je kormidelník lidí, který nás dobře chrání.
A dodává, že když:
                       člověku nechybí úsudek (logismos), má také božský rozum (logos);
                       rozumnost máme v sobě pro život bez nesnází,
                       však každou lidskou schopnost provází božský rozum (logos),
                       to on vždy učí lidi, jak mají správně jednat.
                       Tu schopnost přece nevymýšlí člověk, přináší ji bůh,
                       rozumnost lidská má svůj původ v božském rozumu.

Chirón:

B 58 = Athénaios, Deipnosophistae XIV, 648d

B 58a = Anecd. Bekk. Antiattic. 98, 32

B 59 = Censorinus VII, 6 (= Dox. 195)

Proti němu [Euthyfrónovi z Gnydu ?] jsou všichni, kteří po vzoru Epicharma popírají, že k porodu dochází v osmém měsíci.

B 60 = Columella VII, 3, 6

B 61 = Plinius, Naturalis historia XX, 89

Epicharmos tvrdí, že přikládání brassiky [zelí, kapusta, brukev zelná?] je velmi účinné na nemoci varlat a pohlaví a ještě účinnější je s drceným bobem, a to i proti křečím. Spolu s routou je vhodná proti horkosti z horeček a nemocím žaludku; se semeny routy vyhání placentu a působí proti kousnutí rejska.

B 62 = Plinius, Naturalis historia XX, 94

Epicharmos tvrdí, že brukev zelná (brassica silvestris) se s úspěchem přikládá při kousnutí divokého psa, ale ještě lepší účinky má spolu s pryskyřicí (laserpicium) nebo s octem. Pokud ji prý přidáme k masu, jež sní pes, zabije jej.

Kuchařství:

B 63 = Anecd. Bekk. Antiattic. 99, 1 (= B 58? cfr. B 58a)

Epigramy:

B 64 = Schol. BT ad C,414 (296)

Anténorovi:

B 65 = Plútarchos, Numa 8