B 1 prae

Začátek delší pasáže u Diogena Laertia, která je součástí jeho výkladu Platóna. Referuje sicilského historika Alkima (4. BC), jehož předtím (II, 114) uvedl jako „znalce řečnického umění, zaujímajícího v Řecku první místo". „Na svou stranu" (tedy pro názory megarské školy) jej prý získal Stilpón z Megar (II, 113), působící snad kolem r. 400 BC.

Alkimos chce ukázat Platónovu závislost na Epicharmovi. Vztah Epicharma a Platóna vykládá i František Novotný - O Platónovi I., Praha, Laichter 1948, s. 267 - avšak z vyhraněně platónské pozice. Pravost Epicharmových zlomků ovšem není spolehlivá a Alkimos se opravdu jeví spíše jako kritik Platóna. Větším problémem však je, že v dórských verších komika není jednoduché odhadnout, co je jak vlastně míněno.

(9 - konec) Platónova věta o smyslovém vnímání, totiž že „smyslový jev nikdy nemá žádné trvání ... nýbrž ustavičně proudí a proměňuje se" připomíná i jeho výrok parafrázující Hérakleita a podobné myslitele: „Vše proudí" (panta rhei, vše plyne, pohybuje se; viz například Kratylos 439d4). Přesto Platón v dialogu Theaitétos (152de) zařadí Epicharma k Hérakleitovi a k ostatním vyznavačům neustálých proměn, zatímco sám tvrdí, že jim nepodléhá to, co je nazíráno myslí, což Alkimos nachází u Epicharma taky (10)!

Diogenés Laertios referuje o Epicharmovi také v VIII. knize, v rámci svého pojednávání pýthagorejců, viz Epicharmos A 3.

B 1

Přítomné věci jsou zde odvozovány od toho, co je „vždy", což se dále zdá být buď Zeus nebo „toto", v poněkud xenofanovském tónu; výkladově ovšem není úplně vyloučeno ani anaximandrovské neurčito (viz závěr Epicharmova B 1).

„Chaos se zrodil jako první z bohů" - viz Hésiodos, Theogonie 116:

        Tak tedy nejdříve vznikl Chaos, ale pak Země širokoprsá...

B 2

(11) „Počet" (arithmos) a „míra" („měřítko", metron) jsou u Epicharma patrně mimo proměnlivost jevů.

Věta „jeden roste, zatímco jiný hyne" - viz Hérakleitos B 126b, dokonce právě z Epicharma.

Zbylé Epicharmovy verše silně připomínají Plútarchovu parafrázi Hérakleita (O delfském E 18; p. 392b) v kontextu jeho zlomku B 91 !

(12) To, co zde Alkimos referuje o Platónově nauce, se hned pokusí dokladovat i u Epicharma, viz dielsovský Epicharmův zlomek B 3.

B 2 /2

Tak Epicharmos prý vynašel „řeč o růstu", logos peri auxéseós. Viz Epicharmovo uvození Hérakleitova B 126b !

B 2 /3

B 2 /4

B 3

(14) Pokud je to pravé, což je možné, tak je to snad nejstarší „dialektika", alias slovní chytáky; celkem nezávisle na tom, zda je pravá i často zpochybňovaná prostřední pasáž o naučitelnosti dobra v sofistickém duchu.

(15) Opět Alkimova platónská příprava na další pokus (B 4) o hledání předlohy u Epicharma.

B 4

Tato Alkimova citace Epicharma působí přesvědčivě, jak sama o sobě, tak v kontextu jeho protiplatónské pře. U Epicharma je přirozenost (fysis) každé živé bytosti v té roli, ve které je u Platóna idea; což je pochopitelné, neboť Platónovým synonymem za ideu je eidos, tedy „druh"! Viz Hérakleitovo „rozlišování podle přirozenosti" v jeho B 1.

Viz častá hippokratovská myšlenka „Přirozenost si vystačí ve všem" - např. Corpus hippocraticum, O výživě 15, také jako Hérakleitos C 2. 15.

B 5

Druhová identita jako předpoklad ocenění a druhová rozdílnost jako diference zájmů a způsobů vnímání je častým tématem u Hérakleita: Hérakleitos B 82, B 83 (opice u Platóna), B 9 (osli), B 4 (voli), ale i B 13, B 37 - oproti B 124.

Viz také Xenofanova kritika lidských představ o bozích a jejich hypotetických zvířecích analogiích: Xenofanés B 15, B 16 (jací bohové se líbí lidu a zvěři), ale i B 11, B 12 (jací bohové se líbí epickým básníkům).

B 6

Patrně falsum, které zaštiťuje existenci gnómických výpisků z Epicharma (viz B 8 a dál, viz závěr A 3), které Alkimos využil k údajné Epicharmově předpovědi použití svého díla Platónem.

Sama souvislost Platóna s Epicharmem tím není dotčena. Ten jej určitě znal, kdyby ne jinak, tak na svých sicilských cestách potkal jeho hry.

B 7

Věrohodná naučení:

B 8

B 9

B 10

B 11

B 12

Typicky intelektuálské a duchařské znicotňování smyslovosti. Plútarchův komentář to navzdory nadějnému začátku nakonec kupodivu doráží.

Nejbližší analogie: Xenofanés B 24 (ze Sexta Empeirika): „Celý zří, celý myslí, celý také slyší." (o Jednom Bohu)

Jinak o tom Hérakleitos B 55.

Viz legenda o Démokritovi (jeho B 125) u Galéna, kde smysly odpovídají mysli: „Pádem ti bude naše vyvracení!"

B 13

B 14

B 15

B 16

B 17

Daimón je zde asi individuální úroveň osudu, podobně jako u Hérakleita (B 119) a pak u Sofoklea, viz Král Oidipús 1193 (v řeckém originálu je výraz daimón použit pro „úděl"):

Když si za příklad vezmu tvůj úděl, ten tvůj,

ubohý Oidipe, nemohu blahořečit ničemu lidskému!

Viz Platón, Tímaios 86c: "daimón, který v něm (člověku) bydlí" = nús = nejvyšší druh (stav) duše.

Viz Platónovy Zákony 713: za Kronovy vlády nad námi z náklonnosti k nám bůh ustanovil daimony, aby o nás pečovali, podobně jako my vládneme nad dobytkem.

B 18

B 19

Dovětek patrně ironizuje celou výpověď. Viz Hérakleitos B 111.

B 20

B 20a

B 21

B 22

Na místě českého výrazu „duch" je v originále dost nečekaně pneuma („vanutí"), nikoliv nús.

B 23

Viz Hérakleitos B 16.

B 24

B 25

B 26

Viz Hérakleitos B 5.

B 27

B 28

B 29

B 30

Kontextem v dialogu je cynická řeč sofisty Prodika, který prý za drahé peníze neustále cituje tuto „Epicharmovu průpověď".

Našinec by málem věřil, že Epicharmos musel opravdu věštit (viz B 6), když toto pronesl, aniž zažil bolševika nebo privatizaci.

B 31

B 32

B 33

B 34

B 35

B 36

Patrně nejde o obchod se „zásluhami", ale o vzájemnost božského dobra a lidského údělu, kterým je námaha smrtelníků.
Viz B 37. 

B 37

Viz Hérakleitos B 111.

B 38

B 39

B 40

B 41

Slovy „litovat minulého" se pokouším přeložit výraz metanoein, tedy „zpětně si něco promyslet, rozmyslet si to (potom), litovat něčeho, změnit smýšlení, činit pokání (v křesťanských kontextech).

Slovem „předvídat" se pokouším přeložit pronoein, tedy být prozřetelný, napřed myslet a pak jednat.

Viz mythologická dvojice Prométheus a Epimétheus (myslí až potom, pokud vůbec).

B 42

B 43

B 44

B 44a

B 45

B 46

Epicharmos Enni:

B 47

B 48

B 49

B 50

B 50a

B 51

B 52

B 52a

B 53

B 54

Věrohodné pravidlo:

B 55

Chrýsogonova Ústava:

B 56

B 57

Chirón:

B 58

B 58a

B 59

B 60

B 61

Patrně ovšem jde o „lesní zelí" nebo o divokou kapustu - brassica silvestris podle Plinia. Přesto bych to doporučoval autorům bezčetných SPAMů místo jimi vnucovaného zboží.

B 62

Kuchařství:

B 63

Epigramy:

B 64

Anténorovi:

B 65

A 1

A 2 /1

A 2 /2

A 3

Hélothalovi prý věnoval psanou řeč dokonce sám Pýthagorás - viz VIII, 7 = Pýthagorás A 19.

To stěhování z Iónie na Sicílii proběhlo kolem roku 550 BC.

A 3a

A 4 /1

A 4 /1

A 5 /1

A 5 /2

A 6 /1

Pokud Platón řazením Epicharma neblufuje, tak to zrovna nesedí nejen s Alkimovým záměrem (Epicharmos B 1 prae), ale ani s Epicharmovými verši v B 1 až B 5 (zvláště v B 4), pokud jsou ovšem celé pravé. Navíc u komika nikdy nevíme na čem jsme, což pro Epicharma platí vzhledem k jeho profesi, pro Platóna vzhledem k jeho způsobu psaní.

A 6 /2

A 6a

A 6b

A 6c

Výčty „sedmi mudrců" jsou různé, včetně různého počtu těch „sedmi". I Diogenés Laertios (I, 13) jich napřed vyjmenuje opravdu 7, ale hned přidá další jména. Komentuje to v I, 41.

A 7 /1

A 7 /2

A 8

A 9 /1

A 9 /2

A 10