Iónské myšlení
Ve stavu zrodu
Větve filosofie Chronologie hlavních postav "Geopolitické" souvislosti
Typické myšlenky Odkaz přírodní filosofie
Zrod takového stylu myšlení, který je považován za přímého předchůdce evropské filosofie i vědy, je spojen s Iónií pozdně archaické doby, tedy s územím západního až jihozápadního pobřeží Malé Asie (dnešního Turecka) a přilehlých ostrovů, v době od raného -6. století. Řecká iónská města jsou v té době okupována perskou mocí, současně je zde ovšem mnoho kontaktů s Východem, a to jak se sousedním vnitrozemím Malé Asie, tak s Foiničany a dokonce s Mezopotámií. Oboustranné výměny jsou nejlépe patrné v oblasti výtvarné, ale týkají se i témat budoucí vědy a možná i budoucí filosofie. Specificky iónské myšlení je patrně dějem na kulturním švu, který nabude na významu natolik, že začne být chápán jako něco svébytného. Četní iónští myslitelé jsou také významnými muži svých obcí: Thalés (viz A 1, 22; A 4) i Anaximandros (viz A 3) z Milétu, Biás z Priéné a zvláště Hérakleitos z Efesu (viz A 1, 6; A 3a).
V Iónii se už dříve zrodila řecká epika (Homér) a významní jsou i iónští lyrici. Ostatně, z proměn iónské lyriky roste i myšlení Xenofana z Kolofónu, který je ovšem v jiných ohledech mnohem bližší západnímu, to jest italskému stylu řeckého myšlení. Pro iónské myšlení je charakteristický zájem o přírodu a přirozenost (fysis) - a většinou je charakteristická už i sama jeho psaná forma: iónská naučná próza, psaná „novoiónským" dialektem (nea Iás), tedy specifickou formou hovorového jazyka Iónie doby -6. a -5. století. Naštěstí je srozumitelnější než starší epická „stará iónština". Iónští myslitelé ustalují řadu klíčových výrazu, mnohdy ovšem způsobem, který pozdější epochy nechápou. Tak například vůbec není nutné, aby stabilizovaným základním výrazem bylo substantivum. Už to samo je jedním z důvodů rozsáhle anachronické desintepretace iónských myšlenek u filosofů klasické a hellénistické doby, v čele s Aristotelem.
Význam Iónie pro vývoj řeckého myšlení upadá po roce -400, ale mezitím se iónský myšlenkový styl stačil rozšířit po většině řeckého světa, také prostřednictvím lékařských škol. Ve filosofii i přírodovědě má ovšem konkurenci v řecké jižní Itálii a od -4. století je všude překryt myšlením platoniků a aristoteliků, které na rozdíl od Ióňanů spoléhá na objev sofistů: na logiku.
Díogenés Laertios, autor Životů a názorů slavných filosofů (+3. století) vtipně rozlišuje „dvě větve" nejstaršího řeckého myšlení (kterému ovšem říká „filosofie", popisuje tedy výrazem, který zavedl nejspíš až Platón). Takové rozlišení působí jako zjednodušená až umělá konstrukce, ale přesto se jeví být velice případné.
Větve filosofie podle Díogena Laertia (I, 13):
„Filosofie má od počátku dvě větve: jednu od Anaximandra, druhou od Pýthagory. Anaximandros byl posluchačem Thalétovým; Pýthagoru uvedl do filosofie Ferekýdés. První větev se nazývala iónskou, protože do ní Anaximandra uvedl Thalés, původem Ión, byl totiž z Mílétu. Druhá se nazývala italskou po Pýthagorovi, protože ji nejvíce pěstoval v Itálii."
Chronologie hlavních postav - ve vývoji
"Geopolitické" souvislosti
Řekové se do Iónie dostávali z evropské pevniny v několika vlnách. Nejprve ojedinělé kolonie achájců už v pozdní době bronzové, potom tenká vrstva aiolské kolonizace v -11. století a nakonec úspěšná kolonizace iónská, kolem r. -1000.
Strabón (Geographica XIV, 1, 3; 632-3 = Hérakleitos A 2) popisuje původ iónského královského rodu i jeho insignie takto:
„Ferekydés říká, že tažení Iónů, které probíhalo později než aiolská kolonizace, vedl Androklos, zákonitý syn athénského
krále Kodra. Stal se tak zakladatelem Efesu. Proto tam prý byla ustanovena královská hodnost Iónie a ještě nyní se ti, kdo jsou z
tohoto rodu, nazývají králi a náleží jim jisté pocty: Přední místo při závodech, purpurový šat jako znak královského rodu, hůl
namísto žezla a vedení posvátných obřadů Démétry Eleúsinské."
Romantik by tím upadl v pokušení, aby iónskou filosofii odvozoval z nejstarších attických sakrálních tradic - uchráněných před
atakem násilnických Dórů ze severu a západu - a převezených do Iónie. Leč nemalujme si Ióny jenom takto. Pausaniás líčí v Cestě
po Řecku (VII, 2, 6-9) Androklovu krutost dost realisticky, ale hned uvádí další a ještě starší sakrální motiv, a to maloasijský:
„Apollónova věštírna a svatyně v Didymách je starší než přistěhování Iónů, ale ještě mnohem starší než ten příběh s Ióny je
kult Artemidy Efeské. Zdá se mi, že se Pindaros nedoslechl o všem, co se týká bohyně, když prohlásil, že tuto svatyni
vystavěly Amazonky, když táhly proti Athénám a Théseovi. Ženy od Thermódontu tenkrát sice také obětovaly efeské bohyni,
poněvadž znaly svatyni odpradávna, vždyť k ní přišly jako prosebnice už když prchaly před Hérakleem a ještě dříve před
Dionýsem; svatyně však nebyla vystavěna Amazonkami, ale založili ji Korésos, místní člověk, a Efesos, o kterém se říká, že je
synem řeky (říčního boha) Kaustra. A od Efesa pak město dostalo jméno. Zemi obývali Lelegové, kárský kmen, a mnoho Lýdů.
Kolem svatyně žili jako prosebníci různí lidé a také ženy z rodu Amazonek. Androklos, syn Kodrův, ten byl totiž přijat za krále
Iónů, kteří se plavili do Efesu, vypudil ze země Lelegy a Lýdy, kteří drželi horní město, ale obyvatelé okolí svatyně se nemuseli
ničeho obávat, protože přísahali Iónům, nýbrž zůstali mimo válku a dostali od nich díl území. Androklos také zbavil Samos
Samských a tak měli Efesané po nějakou dobu Samos a přilehlé ostrovy ve své moci. Když se Samští později zase vrátili do
vlasti, pomáhal Androklos Priénským proti Kárům. Řekové zvítězili, ale on sám padl v boji. Efesané vzali Androklovo tělo a
pochovali je na svém území v místě, kde se ještě nyní ukazuje náhrobek při cestě ze svatyně podél Olympeia k bráně Magnétské.
Na náhrobku je (socha) ozbrojeného muže."
Začlenění některých přilehlých ostrovů k Iónii popisuje také Ión z Chiu (A 1 = Pausaniás VII, 4, 8).
Ve svobodném prostředí se ovšem odehrávají pouze začátky myšlení Miléťanů. Problémem jsou „jenom" forma vlády v městkých státech a vztahy se sousedními Lýdy a Frygy. Roku -546 však perský král Kýros porazil lýdského Kroisa a zmocnil se i řeckých měst v Malé Asii. Iónské povstání v letech -498 až -494 je potlačeno, Milétos je zpustošen, Efesos nikoliv, protože kvůli ziskuchtivosti obchodníků byl na perské straně. Teprve r. -478 jsou peršané poraženi, ale to už začínají dost jiné starosti a radosti, které přinášejí jiná témata, prostě doba klasická.
Typické myšlenky
Odkaz přírodní filosofie