Koncem -7. a začátkem -6. století potkáváme v Řecku muže, které stará tradice označuje jako „mudrce", HOI SOFOI, doslova „ti moudří". Většinou jsou to státníci, kupodivu velmi různé politické orientace, kteří se prý proslavili moudrými výroky, někteří i zákony, ale i básněmi nebo dokonce geometrií. Těch mudrců je „sedm", ačkoli tato sedmička bývá různě obsazována z nejméně deseti mudrců. Jejich slavné výroky dnes zní jako morální naučení: „Zachovávej ve všem míru; pečuj o celek; užívej starých zákonů, ale čerstvých pokrmů; mnoho poslouchej a mluv jen včas". Jsou to často oběžné sapienciální motivy, většinou gnómická próza: rčení a stručně formulovaná tradiční morální naučení (gnómy). Zčásti jde spíše o pouze legendární téma.Podle pozdější legendy tyto výroky uchovává a šíří delfská věštírna. Vévodí jim jakási ústřední zásada: „Poznej sebe sama!" - GNÓTHI SAUTON, kterou prý nechává vyhotovit ve zlatě, bronzu a dřevě na stěnách Apollónova chrámu (Plútarchos, De E). O původ i význam tohoto výroku je pak veden spor (viz Chilón, Thalés, Delfika).

Zachované souvislé pojednání o Sedmi mudrcích najdeme u Diogena Laertia, Životy, názory a výroky proslulých filosofů I, 22-108 (z něj vybírá Diels-Kranz jako testimonium 10 A 1 rozsah I, 40-42).

Nejstarší výčet je už u Platóna, Prótagorás 343 (DK 10 A 2).

Výroky (apofthegmata, gnómai) tradičně připisované Sedmi mudrcům podává kolem roku -300 Démétrios Falérský, zachovaný u Stobaia, Anthologium III, 1, 172 (DK 10 A 3). V jeho pořadí to jsou tito mudrci:

      Kleobúlos z Lindu - Rhodos, Dodekanésos;
      Solón, cca -635 /-555, Athény; jeho básně jsou vydávány v souborech archaické lyriky;
      Chilĺón z Lakedaimonu, spojován s Delfami legendou o Fénomoé;
      Thalés z Milétu, od doby Aristotelovy je řazený taky mezi filosofy;
      Pittakos z Lesbu;
      Biás z Priény (Iónie), -6. st., cituje jej Hérakleitos: B 39, (B 104);
      Periandros z Korinthu.

Jsou i jiné výčty, až 17 jmen, viz Diogenés Laertios I, 13; I, 41-42. (Např. také: Anacharsis, Mysón, Peisistrátos, Pýthagorás, Epicharmos, mythografové Epimenidés, Ferekýdés, Akúsilaos aj.)

Apofthegmata Sedmi mudrců uvádí i Sósiadés, opět u Stobaia (III, 1, 173).

Sedm mudrců je jakýmsi virtuálním kolegiem řecké pozdně archaické moudrosti. Připisuje se jim později podsunutá korespondence a vyprávějí se příběhy o jejich údajných setkáních v Korinthu, Efesu (Paniónion) a hlavně v Delfách.
Do spojitosti s kultem Apollóna v Delfách ovšem uvádí Sedm mudrců už Platón (Prótagorás 343):

„Ti také, když se společně sešli, věnovali Apollónovi do Chrámu v Delfách prvotiny své moudrosti, napsavše ta slova, která opakuje celý svět: Poznej sám sebe a Nic příliš."

Platón ovšem zastává mínění o spartském původu moudrosti (viz Chilón, Thalés, Delfika). Příměji vidí vztah výroku „Poznej sebe sama" k delfskému apollónskému kultu Antisthenés u Diogena Laertia (I, 40) a Plútarchos (De E 17-18 i jinde).

Princip poznání sebe sama má také etickou stránku, zdaleka však není pouhou moralitou. Je to podstatný odkaz jinam, než kam směřuje lidská zvědavost a vztah k vnějším věcem vedený praktickou potřebou. Viz Hérakleitos B 101. Je to odkaz k autenticitě a singularitě (jedinečnosti), ke které se nelze vztahovat tak, jako k tomu, co je mnohé, co existuje ve více exemplářích. Takový vztah k singularitě se v příštích staletích a tisíciletích stane údělem filosofie, theologie a kosmologie, které budou vždy stát nějak mimo jednotlivé vědy o tom, co existuje v mnoha případech.

Obdobné mudrcké výroky lze najít i v tzv. sapienciální (moudroslovné) literatuře jiných národů, např. u Egypťanů, Babyloňanů i Židů (kniha Přísloví), je to o žánr gnómické prózy, ale v Řecku prý Delfy zdůrazňují něco zcela nového a podstatného. Je to požadavek poznání sebe jako základ každého duchovního a poznávacího vztahu. Tento apollónský princip později určí řeckou filosofii díky Hérakleitovi, Sókratovi a Platónovi.

Mezi sedmi mudrci vynikají Solón, Biás, Chilón a Thalés z Milétu, považovaný historiky také za prvního filosofa.

Edice: Diels-Kranz a edice Diogena Laertia, Stobaia a lyriků (zvl. Solón).