Východořecká Iónie zrodila kromě Miléťanů ještě svéráznou skupinu myslitelů, kteří však nejsou navzájem tak provázaní jako Miléťané, není to žádná "škola".
Kolem r. -500 píše v Efesu Hérakleitos. Jeho vztah k Miléťanům je zahalen mlčením, ale zato nadšeně cituje Bianta a jeho astronomické zlomky jsou čitelné v kontextu Kleostratových.
Biás z Priény je iónský mudrc -6. století, počítaný mezi "7 mudrců", do něhož se Hérakleitos stylizuje, zvláště pojetím sapienciality a také v politické tématice.
Kleostrátos je astronom z blízkého ostrova Tenedu, - 6. st.
Kolem r. -400 působí v okolí Efesu "hérakleitovci", pokud ovšem nejde o žertovný Platónův konstrukt, Antisthenés a Kratylos. Právě v tomto kontextu napsal Platón slova "Panta rhei", "Vše proudí,
plyne" - jako skvělou zkratku myšlení Hérakleitova i údajných hérakleitovců.
Už z -5. st. ovšem pochází mnohem významnější tradice výkladů Hérakleita pod titulem Potápěč, jak dosvědčuje např. Díogenés Laertios (II, 22; IX, 12; IX, 15-16). Kromě Antisthéna sem patří
Kratés a další, bohužel skoro nezachovaní autoři. Vliv a váhu této tradice však nepřímo dosvědčují její významné ozvěny ve zcela odlišných mylšenkových okruzích: orfický Papyrus Derveni cituje
Hérakleita a jeho prostřednictvím komentuje orfickou tradici; sicilský komik Epicharmos (ovlivněný pýthagorejci) užv raném -5. st. Hérakleita chválí (viz Hérakleitos B 126b). Tato linie patrně vede k
básním Skythinovým a k zakladateli stoické školy, Zénónovi z Kitia a k jeho pokračovateli, Kleanthovi z Assu (viz např. jeho Hymnus na Dia) a k Chrýsippově Fyzice.
Nejviditelnějším dědicem je ovšem Hippokratés a lekářská škola na nedalekém ostrově Kós.
Pozdější vliv této tradice mimo lékařské školy: Platón (kriticky i pozitivně), stoická škola.
Významnou památkou hérakleitovské tradice je Papyrus Derveni (text z rané klasické doby, uchován na papyru z přelomu klasické a hellénistické doby): Komentuje orfickou báseň prostředky
komentářů k Hérakleitovi ("Potápěčů") a prostředky anaxagorovské alegorické exegeze. Často parafrázuje Hérakleita, uchovává několik stávajících zlomků (např. B 3, B 84) a patrně zachovává i dosud
neidentifikované zlomky.
|