Řecké myšlení v jižní Itálii a na Sicíli pozdně archaické a raně klasické doby. Pak jeho následky expandují na řeckou pevninu.
Zvláštnosti: Zavádění náboženských i pojmoslovných novinek, časté neologismy. Sklon k moralizování a buď k racionalizaci nebo k upozadění přirozenosti (fysis). Specifikace výrazů pro mysl (nús) a
myšlení (noein). Spolehnutíse na matematiku nebo logiku. U pýthagorejců důraz na duši a reinkarnační nauku, u eleatů zase zavedení výrazu "bytí" (einai), a to ve vztahu s myšlením a řečí.
Zdroj školní filosofie, metafyziky, zásvětnictví, racionalismu, moralizování, racionální theologie, matematizující přírodovědy. Hlavní zdroj filosofické školní terminologie a rámcových představ
(metanarací), sdílených "Západem".
Dědicové: zčásti polemicky přírodní filosofové klasické doby (Empedoklés, Anaxagorás, atomisté); metodicky sofisté (logika, jazyk), hlavně však Platón.
|