Zpátky na domovskou stránku fysis.cz

Scholia

(výkladové poznámky k Alkmaiónovi)

Zpátky na Alkmaióna
Zpátky na Presokratiky

Zlomek prý ze začátku spisu. Viz A 1 a poznámky k němu.

Krotón - Řecké město na pobřeží jižní Itálie (blízko Tarentu), dodnes pod stejným jménem.

Brotínos - možná Pýthagorův zeť nebo tchán, viz Bro(n)tínos fr. 1 /4.
León a Bathylos - jako pýthagorejce je uvádí pozdně antický Iamblichův Život Pýthagorův, De vita Pythagorica 36; p. 277, 11 + p. 267, 39.
Iamblichos tam taky dvakrát zmiňuje Alkmaióna:
23; p. 104, 7
36; p. 267, 8 (mezi pýthagorejci z Krotónu).
Je trochu zvláštní, že Iamblichos asi nezachovává Alkmaiónovy zlomky. Možná proto, že se soustředí na magičtější vrstvy pýthagorejství; možná ale proto, že Alkmaión je postavou příliš historickou a příliš racionálně myslící.

Odkazování - viz Solón u Démétria Falérského u Stobaia III, 1, 172: Na nezjevné ukazuj prostřednictvím zjevného.
 

B 1a = Theofrastos, De sensu et sensibilibus 25

Toto je prý první takto racionalistické určení rozdílu mezi člověkem a zvířaty, viz A 5 a poznámky k němu.
 

B 2 = Pseudo-Aristotelés, Problemata 17, 3. 916a33

Viz závěr A 1, viz A 12, viz výklad L.V. (rtf), viz Platón, Tímaios

Viz Hérakleitos B 103; viz Hippokratés, De diaeta = Hérakleitos C l, 19; viz Hippokratés, De top. I
 

B 3 = Aetios V, 14, 1
 

B 4 = Aetios V, 30, 1 (D. 442)

Přes podstatný rozdíl v pojetí duše je koncepce zdraví a nemoci podobná jako později u Hippóna (A 11) a Hippokrata.
 

B 5 = Kléméns Alexandrijský, Stromata VI, 16

A 1 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum VIII, 83.

Většina lidských věcí je podvojná - viz A 3 /1 a výklad k němu, viz Anaximandros, Hérakleitos, Hippón, Hippokratés

"Luna a vůbec vše, (co je nad) ní, má věčnou přirozenost" - pokud je to správná reference, tak je to nejstarší doklad věčnosti astronomicky pojatého nebe. Proč to není uváděno jako samostatný a přímý zlomek?
Zdůvodnění věčnosti nebeských těles je dále v A 1, za částí, která je uváděna také jako B 1, a pak podrobněji v A 12 ! 
 

A 2/ 1 = Kléméns Alexandrijský, Stromata I, 78

"první uspořádal přírodozpytné pojednán (fysikos logos)" - viz taky A 1.

A 2/ 2 = Galénos, De elementis ex Hippocrate libri I, 9 (I, 487, 13 K., 54, 18 Helmr.)

A 2/ 3 = Iisidor., Orig. I, 40, 1

A 3/ 1 = Aristotelés, Metaphysica I, 5; p. 986a22

"protiklady, ne však určité jako pýthagorejci, nýbrž libovolné" - Aristotelés výslovně rozlišuje mezi Alkmaiónovou a pýthagorejskou naukou o tom, čemu on říkám protiklady (doslova "protikladnost" - enantiotés, jinde ta enantia).
Pýthagorejci se od ostatních myslitelů protikladů liší tím,  že se snaží různé protiklady vzájemně přiřadit do dvojic a pak najít jakési "základní protiklady". Nejzákladnějším je pak pro ně protiklad "mez - bezmezno" (peras - apeiron). Viz 58 B 5 !

A 3/ 2 = Ísokratés, Antidosis (Oratio XV) 268, 6-7

A 3/ 3 = Schol. Basil., ed. Pasquali n. 3 (Gött. Nachr. 1910, 196)

A 4/ 1 = Aetios II, 16, 2-3 (D. 345)

"planety se vůči stálicím pohybují opačně, od západu k východu" - správný popis.
V průběhu dne sice planety stejně jako hvězdy vycházejí na východě a zapadají na západě, ale v průběhu roku se vůči hvězdnému nebi pohybují (vyjma smyček) opačným směrem, který se u nich považuje za normální, "přímý".

A 4/ 2 = Aetios II, 22, 4 (D. 352)

Slunce je ploché už u Anaximena B 2a = A 15 /2

A 4/ 3 = Aetios II, 29, 3 (D. 359)

Výklad zatmění "pootočením nádoby" má Hérakleitos A 1, 10; A 12 /3; A 12 /6  (kupodivu ne Anaximenés, pokud je ovšem správná reference A 16).

A 5 = Theofrastos, De sensu et sensibilibus 25-26 (D. 506)

"pouze on chápe (xyniési)" - podle Hérakleita ovšem ne každý, viz Hérakleitos B 1, B 51.
Viz výklad L.V. (rtf) - v závěru, zvláště:
    Právě tato schopnost myšlení by tedy měla být klíčem k lidské nesmrtelnosti. Jako individuální tělesné bytosti (jejichž fysiologické cykly jsou pouhou analogií kosmického pohybu) jsou lidé pomíjiví jako všichni ostatní živí tvorové, ale oni jediní jsou schopni vidět a vnímat kosmický řád, jehož pravidelnost je zárukou jeho věčnosti, a jehož náležité vnímání se zdá nabízet možnost participace. Jen lidé jsou podle Alkmaióna schopni promýšlet nemožnost vyčleňování počátků a konců, zrození a smrtí, z tohoto pohybu. Jsou s to nahlížet nesmyslnost jejich odlišování – vymezování doby jednotlivých životů z nekonečného celku kosmického času. Jen jim je nabídnuta možnost chápat tuto jednotu konce a počátku, tedy možnost jejich „připojení„ – prosaptó, které se děje jako neustálé zažehávání nového života (možný význam kmenového slovesa haptó – zažehnout).
Lidé to napodobují jenom cyklem svých generací. 

Zvláštní přitom ovšem je výsadní role mozku, Který přece zvířata mají také! Viz níže.

"rozvaha (fronein)" - viz Hérakleitos B 113 (tam překládám "vědomí") a opět v hérakleitovské distanci od běžných lidí v B 2.

"rozvaha (fronein) a vnímání pro něj nejsou totéž, jako jimi jsou podle Empedoklea" - tato distinkce je někdy vykládána jako distance od "materialismu"

"mozek" - viz Alkmaión A 8 a poznámky tam, dále A 11, A 13

A 6 = Aetios IV, 16, 2 (D. 406)

A 7 = Aristotelés, Historia animalium I, 11; p. 492a13

A 8 = Aetios IV, 17, 1 (D. 407)

"vůdčí princip (to hégemonikon) v mozku" -  Výraz to hégemonikon ("panství") je stoický termín pro vládnoucí (řídící) složku duše, tedy ekvivalent platónského nús, "mysli". Tak Aetios popisuje Alkmaiónovo pojetí mozku jako centra bytosti a ekvivalentu nebo prostředníka duše.
Zvláštní ovšem je, že toto fysiologické pojetí je spojeno s tezí o nesmrtelnosti duše ! - závěr A 1, A 12
Navíc Alkmaión určuje rozdíl mezi člověkem a zvířaty právě jako myšlení (A 1, B 1a), avšak když zvířata mozek mají! Viz A 5.

Taky v Platónově dialogu Tímaios se "kruhové pohyby" při myšlení dějí v mozku a zvířata nemyslí proto, že pro jejich odlišný tvar hlavy se ty "kruhy" jaksi zadrhávají!

Role mozku viz taky Alkmaión A 11, A 13
 

A 9 = Aetios IV, 18, 1 (D. 407)

A 10/ 1 = Aetios IV, 13, 12 (D. 404)

A 10/ 2 = Chalkidios, In Timaeo, p. 279 Wrob.

A 10/ 3 = Hippokratés, De locis in homine 2 (VI, 278 Littré); De carnibus 17, 7-9 (VIII, 606 L.)

A 10/ 4 = Aristotelés, De generatione animalium II, 6; p. 744a 8

A 11/ 1 = Platón, Faidón 96ab

"mozek je tím, co chová vjemy slyšení a vidění i čichu"  - patrně referát Alkmaiónovy nauky

"ze kterých pak vzniká vzpomínka a mínění; ze vzpomínky a mínění, když se ustálí, že vzniká vědění" - Je to nauka Alkmaiónova nebo až Platónova? Spíš asi až Platónova.

A 11/ 2 = Hippokratés, De morb. sacro 14

Myšlení je vázáno na stav mozku.

"klidný" - doslova "neotřesený". Je to opět fyziologie - nebo taky názvuk na "neochvějnost mysli"?

A 11/ 3 = Hippokratés, De morb. sacro 17

"mozek je tlumočník" = interpret, vykladač. Není zde ovšem řečeno v jakém směru: Interpretuje duši tělesně - nebo interpretuje vjemy pro duši - nebo je dokonce duše výsledkem jeho interpretace (jako v novověké psycho-fyziologii)? Zlomek A 5 naznačuje to prostřední = interpretuje vjemy. Nesmrtelnost duše (A 1, A 12) by však byla absurdní bez toho prvního, totiž pojetí mozku jako tělesného výkladu duše, která sama je základnější. Kde by se pak ovšem brala, pokud Alkmaiónovi nepřisoudíme nějakou reinkarnační nauku, o které však nemáme zprávy? Nebo je duše a myšlení právě tou schopností odkazování ze závěru zlomku B 1? Zlomek A 13 nepřímo naznačuje jak pojetí duše jako zdroje tělesného uspořádání, tak možnost pojetí duše podobné moderní fyziologii mozku. Nemůže taky u Alkmaióna duše vznikat ze spermatu, jako u Hippóna v A 3?

V hlavě se myšlení děje i podle Platónova Tímaia.

Viz také Aristotelés, Analytica posteriora II, 19; p. 100a3n.

A 12/ 1 = Aristotelés, De anima I, 2; p. 405a29

"duše je nesmrtelná, protože se podobá nesmrtelným" - to by mohlo dávat smysl taky Hippónovu zdánlivě atheistickému zlomku B 2.

"To je zase dáno tím, že se vždy pohybuje" - podobností duše a božství je věčný pohyb! U Anaximandra (závěr A 9 /1) se "věčným pohybem vydělují protiklady", aniž by byla řeč o duši nebo o božství.

"Všechny božské bytosti se přece také bez ustání věčně pohybují: Luna, Slunce, hvězdy i celé nebe" - (pseudo)platónský dialog Epinomis takto argumentuje opačným směrem: z věčného pohybu nebeských těles vyvozuje, že mají rozumnou duši.

A 12/ 2 = Cicero, De natura deorum I, 11, 27

Cicero snad chce říct, že Alkmaión považoval nebeská tělesa za oduševnělá a současně nesmrtelná. Pokud by to ovšem mělo znamenat také to, že spojoval pojetí duše s nesmrtelností, tak by zvířata neměla duši. Pokud to zase spojíme s rozlišením lidí a zvířat, tak by to znamenalo, že nebeská tělesa jsou rozumná, jako pak u Platóna.

Viz Alkmaión A 12 /3, 4.

A 12/ 3 = Kléméns Alexandrijský, Protrepticus 66

A 12/ 4 = Aetios IV, 2, 2 (D. 386)

A 13/ 1 = Aetios V, 3, 3 (D. 417)

mozek - viz A 5, A 8, A 11

sperma jako část mozku - tradice, která ztotožňuje mozek, míchu, morek, varlata a sperma - viz např. Hippón A 12.
Podle Hippónova zlomku A 3 ze spermatu dokonce vzniká duše ! 

A 13/ 2 = Censorinus 5, 2-3

viz Hippón A 12, kterého ostatně Censorinus právě citoval
argumentace je dost podivná, viz u Hippóna

A 13/ 3 = Aetios V 17, 3 (D. 427)

Téměř totéž říká později Hippón A 15, pro změnu u Censorina.

A 14 = Censorinus 6, 4

Jiná a později obvyklejší představa je např. u Hippóna v A 14

A 15/ 1 = Aristotelés, Historia animalium, p. 581a12-17

Archaický obraz sedmiletí - viz už Solón, fr. 27, 1-6 West = 19 D. ():

        Když ještě chlapec je malý a dětský, již ohrada zubů
          vzniká a vyrůstá pak v průběhu sedmi mu let.
        Jestliže dalších sedmi dá bůh mu zas dosáhnout roků,
          rašící jinošský věk najevo znaky své dá.
        Ve třetím období údy dál mohutní a jeho kůže
          postupně ztrácí svůj pel, na bradě chmýří se vous ...

Celý text této Solónovy básně.

Velmi podobně později taky Hippón A 16 /2.

Role sedmičky je v pozdní antice spojována s pýthagorejci - viz u Hérakleita B 126a - aniž by to bylo nutné, jak tomu svědčí už Solón, evidentně starší a jinačí než Pýthagorás.

A 16 = Aristotelés, De generatione animalium III, 2; p. 752b22

A 17/ 1 = Aetios V, 16, 3 (D. 426)

A 17/ 2 = Rufus in: Oribasios III, 156; CMG VI, 2. 2, 136

A 18 = Aetios V, 24, 1 (D. 435)

Obecně antické řpesvědčení o souvislosti spánku a menšího prokrvení těla.